close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Prožij každou chvíli tak, abys jednou života nelitoval.

NEPOSEDA A JEŽEK KAMARÁD

20. srpna 2012 v 20:16 | Pauline Ra |  Tvorba (nejen) pro děti
Rýmované povídky neposedného zajíčka, který by ze všeho nejraději všechno věděl, všude vlezl a se všema se kamarádil...

*****
Jednou v lese
nese ježek na bodlince
-vejce?-
hrušku.

Tu se zjeví,
chichotne se,
zajíc neposedný.

Hruška se mu líbí,
tak ježkovi slíbí,
že mu za ni snadno
přinese jedno
červené jablíčko.

Hupky dupky do chaloupky,
až mu přitom vlají chloupky.

"Běda běda Neposeda,
vitamínů, těch je třeba,
rozpůlíme si je teda."

A tak spolu poseděli,
spravedlivě rozdělili,
přitom se z nich
kamarádi stali.

*****
 

TRAMPOTY ZAJÍČKA NEPOSEDY

20. srpna 2012 v 20:05 | Pauline Ra |  Tvorba (nejen) pro děti
Rýmované povídky neposedného zajíčka, který by ze všeho nejraději všechno věděl, všude vlezl a se všema se kamarádil...

*****

V jedné noře žil,
zajíček Neposeda.
Růžový celý byl,
svou mašli za nic nedá.

Celý den jenom přemýšlel,
co pěkného by proved,
když pod nosánek zavoněl,
maminky dobrý oběd.

V mžiku ouška zastříhaly,
tlapky od země se odrazily,
kouknu sem a kouknu tam,
Neposeda skáče k nám.

Baštu slupl jedna dvě,
jazykem až na čele,
olízl se a v tu ránu,
hopsal zase o dům dál.

*****


 


Óda na moderní dobu

18. srpna 2012 v 23:51 | HaBRa |  Kocourkov rýmem
Co by dnes dal někdo za to,
aby se mu řeklo
-zlato!- tady jsem jen pro Tebe.

Modré z nebe přinesu Ti,
na rukou Tě nosit budu
a stěžovat si nebudu.
-ach jo-
skutečnost je lidi jiná.

Zloba, závist, honba za snem,
tohle všechno pokazí.

Tak to dáme honem k ledu, ať se další nezkazí.
To je síla lidi zlatí, hned budeme hotoví.
-smích-?!
Jen tak trochu pro legraci, ať se všichni zasmějem
A pak znovu k té všednosti
rychlým krokem utečem.

Chvíle černoty mysli

18. srpna 2012 v 21:54 | Pauline Ra
Černé jsou myšlenky
když nemá chuť žít
ten co svět miloval
může jen snít.

Ve spánku hlubokém
jako to jezero
v bezvládí leží tam
smutně teď mé tělo.

Marně se nebe ptáš
proč právě já
stalo se pouze to
co stát se má...

MÁLO BOLESTI? STRACHU DOSTI!

15. srpna 2012 v 19:23 | Pauline Ra |  Básnické střevo
Bojíš se básníku
vlastního stínu?
Strach nejspíš pramení
v hlubokém splínu.

Nesmíš mu dovolit,
aby Tě ovládl
je to jen nepřítel
co z nebe nespadl.

Básník se rozhodl
k těžkému boji
snadno se vyzbrojil
své síly spojil
vydal se na cestu
jen aby se vrátil.

Složitý je tento
básníkův žal
raději nemyslet
než bát se dál.

Nauč se milovat
Radím Ti dobře
sic skončíš nešťastný
s myšlenkou
dát pusu kobře.

Snažil se básník,
snaží se dodnes…



















AŽ NA KONEC SVĚTA

15. srpna 2012 v 19:22 | Pauline Ra |  Básnické střevo
Být posledním na světě
chtěl bych moc,
žít pro jedinou krásnou noc.

Jsem lapen v síti ryb
vědom si svých největších chyb
co udělat jsem jenom moh.

Proč těžkou se zdá být
ta životní pouť
vždyť lepší by bylo
jen tak si na loďce plout.

Po moři širokém
jako to nebe
bez cíle, bez lidí.
Bez mysli,
do které ani sám nevidím.

Doplout až tam,
kde všechno končí
a nelitovat,
že jsem sám.

SPRÁVNÝ SMĚR

15. srpna 2012 v 19:21 | Pauline Ra |  Básnické střevo
Když došel básník na rozcestí
kde všechny moudré čeká štěstí
neb při výběru neváhají
a sami sebe se neptají
zda obě cesty býti mohou
pro něj správné stejnou měrou
tu zamyslí se básník přec
zda je štěstí ona věc,
která v životě mu chybí.

Když došel básník na rozcestí
nevěděl, že právě štěstí
odměnou mu býti má
neb to je ta věc jediná,
za kterou se každý vleče
třebas až na konec světa.
Avšak básníkova léta
nejsou hodna toho daru
on chrání si dar králů.

Když došel básník na rozcestí
vzal do ruky suché klestí
otočil se čelem vzad
později byl za to rád,
že nevydal se cestou tam
kde končí básníkovo štěstí
a začíná ten smutný řád.


TANEC RUSALEK

15. srpna 2012 v 18:43 | Pauline Ra |  Básnické střevo
Lhář říká miluji Tě
ty o tom nevíš
růžovým závojem
halí Tě když spíš.

Stáváš se prázdným
přitom to nebolí
však pro ni bys udělal
naprosto cokoli.

Pohlédni do zrcadla
co obraz nekřiví
zády se obrátí
ten kdo se nediví.

Neboj se bolesti
sic srdce ničí
čas každé trápení
jednou Ti zahojí.

Proč pláčeš básníku,
že nemáš chuť žít?
Vždyť ona neměla
tou pravou být.

Básníkům nešťastným
nedá se pomoci
chtěl bych je zbavit
všech těch zlých emocí.

Jsou jako kořeny
hluboko ukryté
jakoby klíčem rezavým
nadvakrát zamknuté.

Pochován básník
neb skonal žalem
štěstí měl na dosah
ovšem jen málem.


UKAŽME SVOU PRAVOU TVÁŘ

25. února 2011 v 16:38 | Pauline Ra |  Myšlení bolí
Je zajímavé zamyslet se nad slovem toliko skloňovaným jako je "maska". Máte pocit, že masku si berete jen jako doplněk k převleku na nějaký tématický bál? Cítíte se mimo tyto akce tzv. odmaskovaní?
Tak já vám něco povím.
Lidé, ať už skutečně či metaforicky, používají denně spousty masek. Že ne? Vezměme si například jednoduchou a dnes již tak přirozenou věc jako je líčení obličeje. Ženy, ale nevylučujme ani muže, se malují někdy i dvakrát za den a to v závislosti na odlišných aktivitách. Přípravky, které používají, ač to tak na první pohled nevypadá, zahrnují podstatnou část jejich rozpočtu a ačkoli není třeba tuto zkrášlovací proceduru provádět, dělají ji ženy rády. Řekla bych dokonce, že vyjít na ulici "dostatečně reprezentativní" se kolikrát stává podstatnější než cokoli jiného.
Za účelem tohoto posouzení jsem provedla malý průzkum. Dívka, která se začne líčit, řekněme v bouřlivém období puberty, nejdříve zkouší a zkouší, aby nakonec ustálila styl, který jejímu obličeji sedí nejvíce. O tom, ale není zajímavé psát, avšak následující myšlenka to změní. Jestliže si totiž jednou začnete na obličej malovat něco, co z vás udělá "malovaný obrázek", je těžké si takový obrázek vymazat z paměti a postupem času si na něj zvyknete nejen vy, ale zároveň i vaše okolí.
Co se stane, když se shodou nešťastných náhod této aktivitě nemůžete dostatečně věnovat, a proto se rozhodnete tzv. vyjít bez obličeje?
Nooo to je právě ta podstatná otázka. Je třeba to zkusit. Šla jsem do toho. Věřte mi, že to není katastrofa ani pro "osobu bez obličeje", ani pro známé okolí a už vůbec ne pro lidstvo.
Líčení obličeje se tedy dá přirovnat k uměle pěstované zelenině - vždy je pro nás důležitý obsah, ale vnější slupka nás přiláká na první pohled a čím lepší, tím lepší.
Slovo na závěr: Pro dámy, které si myslí, že když si na svůj obličej nenamalují obličej, pak na ně spadne cihla, vězte, že ani sebehezčí slupka z vás osobnost neudělá a občas je fajn nemuset se odličovat :))).

Kam dál